Kalousek v sukni

Státní rozpočet musí být zdravý a úsporný. Je dobře, že se vláda snaží šetřit. Strukturální úspory a chytrá řešení, která přinesou efektivnější, pružnější a levnější výkon veřejné správy, jsou přesně tím, co dnes potřebujeme. Pokud by motorem a lídrem takových změn byl ministr financí, zasloužil by si plnou podporu.

• Novoměstský starosta, místopředseda sociální demokracie a kandidát ČSSD na ministra kultury Michal Šmarda jasně pojmenovává současné přešlapy ministryně financí Aleny Schillerové, které odnesou všichni občané České republiky. 
• Dle jeho slov se strážkyně státní kasy pouští do tupých škrtů a schází jí odvaha ke skutečným reformám. 
• Aby toho nebylo málo, jejímu počínání chybí citlivost, trpělivost a hlavně schopnost porozumět potřebným. Tím navazuje na neslavnou éru bývalého pravicového ministra financí Miroslava Kalouska. 

Státní rozpočet musí být zdravý a úsporný. Je dobře, že se vláda snaží šetřit. Strukturální úspory a chytrá řešení, která přinesou efektivnější, pružnější a levnější výkon veřejné správy, jsou přesně tím, co dnes potřebujeme. Pokud by motorem a lídrem takových změn byl ministr financí, zasloužil by si plnou podporu. V letech 2013 až 2017 jsme byli svědky pozitivního vývoje. Vláda vedená sociální demokracií ukončila politiku tupých škrtů a dařilo se jí vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj hospodářství. Je třeba ocenit, že svůj nemalý díl zásluh na tom měl i tehdejší ministr financí Andrej Babiš.

Na promyšlené a zemi prospívající kroky navazuje v dobrém i většina ministrů současné vlády. Chytrá řešení tak můžeme vidět zejména v resortech vnitra, sociálních věcí, školství nebo životního prostředí. S náporem problémů se velmi dobře vypořádává i ministerstvo zemědělství. O to větším zklamáním je pro mne změna v přístupu ministerstva financí. Namísto odvážných rozhodnutí a systémových změn přichází nová éra tupých škrtů. To bylo ale přesně to, co nám nejvíc vadilo na Miroslavu Kalouskovi. Ten sice měl odvahu k nepopulárním reformám, ale chyběla mu citlivost, trpělivost a hlavně schopnost porozumět potřebným. A tak jeho éra neskončila slavně.

Plány na jednotné inkasní místo spadly pod stůl. Místo nich přišly škrty, které jen prohloubily krizi. Škrtání bez rozmyslu, plošné snižování výdajů. Žádné analýzy, žádný promyšlený plán. Žádné systémové změny, jen decimace. Dnešní ministryně financí paní Alena Schillerová svým přístupem navazuje spíše na Kalouska, než na vlastního šéfa a vládu ČSSD.  A přitom jde jen o to najít odvahu nebýt Kalouskem v sukni. Přitom stačí mít odvahu ke skutečným reformám. Zmiňoval jsem jednotné inkasní místo. To ušetří státu peníze a administrativu, lidem pak čas a energii. Nabízí se sloučení Generálního finančního ředitelství a Celní správy. Snížení počtu vedoucích pracovníků na ministerstvech a úřadech nebo rušení dlouhodobě neobsazených míst. Sdílení centrálních služeb a činností a open source řešení. To vše ušetří zbytečné výdaje.

Ministerstvo financí by v takových úsporách mělo jít příkladem. Těžko se však nechat vést někým, kdo sám zadává stovky milionů bez řádných soutěží. Těžko však mít důvěru v to, že bude skutečným lídrem úspor ten, kdo má ze všech ministerstev zdaleka nejvyšší průměrný plat zaměstnanců. Těžko věřit v upřímnost ministerstva financí, když místo úspor samo bobtná a kyne. Například na Ministerstvu kultury přibylo od roku 2013 pouze šest zaměstnanců, zatímco v resortu financí jsou to stovky lidí.

Nikdo přece nemůže myslet vážně tlak na to, aby Jana Maláčová škrtala peníze pro rodiny s dětmi nebo důchodce, když pak Alena Schillerová ušetřené peníze utratí za přebujelé úředníky a neprůhledné zakázky. Nikdo nemůže nutit Jana Hamáčka, aby šetřil na hasičích a bezpečnosti lidí, když ministryně financí neudělá ani malý krůček ke zefektivnění vlastního úřadu. Totéž platí o pacientech, zdravotnících, učitelích, veterinární kontrole, životním prostředí a podobně. V resortu kultury by navržené tupé škrty způsobily ztrátu evropských dotací a nevratné škody na památkové péči, devastaci sbírek a pokračující diskriminaci pracovníků knihoven, muzeí a galerií. Některé “úspory” by paradoxně poškodily státní rozpočet, protože například filmové pobídky MK přinášejí slušný daňový výnos a stát na nich vydělává.

Šetřit bychom měli na všech úrovních. Dobrý hospodář se ale pozná podle toho, že šetří tam, kde se to vyplatí. A především začíná sám u sebe. A taky má odvahu přestat sahat do kapes pořád jen těm nejslabším. To chceme vážně osekávat peníze na sociální služby a přehlížet, že posíláme dotace firmám s miliardovými zisky? To chceme opravdu šikanovat každého stánkaře se zeleninou a přehlížet, že kapitálově nejsilnější skupiny neplatí skoro žádné daně?

Těžko věřit dobrou vůli někomu, kdo nutí ostatní k plošným škrtům a sám se bojí nutných a užitečných reforem.